Moji milý přátelé, children of the tap dance. Zejména Moňo, Terezko, Karol no prostě všichni kdo byli na včerejším maturáku (10.11. 2007) a znají tento nejepesnější blog na světě! Když jsem s nadšením z našeho vystoupením odcházela s šatny, s punkem jsem ještě kráčela do přízemí pozdravit známé. Cítila jsem se VELICE důležitě (s tím punkem) všichni se za mnou otáčeli a říkali: "to je ona , to je ona ta, co stepovala v tom skvělém pžedstavení"(věřím, že o vás si to také říkali)....
Mějte se krásně váše ...neřeknu...
P.S: Velice bych chtěla poděkovat panu Vilému Dubničkovi za jeho výýýborné organizačmní schopnosti a psychickou podporu. DÍKY!!!